Yamato - Japonsko v Praze
Když pominu italskou a „čínskou“ kuchyni, sushi je hned další typ jídla, který v Česku poměrně dost zdomácněl.
Myslím, že mezi námi není moc lidí, kteří by sushi neměli rádi či ho dokonce ještě ani neochutnali. Znám mnoho lidí, co ho jí minimálně jednou týdně a přitom si nemusí sahat moc hluboko do kapsy.
Já ho měl a mám rád již dlouho a v podstatě bych byl i s českou úrovní velmi spokojený. Avšak do té doby, než jsem letos v únoru, při míchání naší nové desky v New Yorku, navštívil skutečného sushi mistra a ochutnal tak opravdovou slast japonské kuchyně. Musím se přiznat, že tato návštěva mě ovlivnila na celý můj život a já se o japonskou kuchyni začal více zajímat, protože mne naprosto očarovala.
Toto vše by bylo krásné, kdyby návrat do českých sushi vod, nebyl tak drastický. Ne nadarmo se říká, že pokud jednou ochutnáte dokonalé jídlo, návrat k jeho šedivému stínu, je už nemožný. Proto jsem byl odhodlaný, navštívit japonskou restauraci, o které se za poslední rok v Česku mluví poměrně hodně - Yamato. Yamato je prapůvodní název pro Japonsko.
Marek Hora, který je spolumajitel a šéfkuchař této, vskutku autentické japonské a sushi restaurace, je jako jediný Čech držitelem ocenění World Sushi Skills Institute. Ještě než jsme k němu s kapelou na věceři zavítali, spojil jsem se s ním telefonicky, abychom jsme si domluvili menu a už při prvním „zvukovém setkání“ jsem měl velmi příjemný pocit.
Návštěvu Yamato jsme s kapelou naplánovali tak, abychom při této oslavě jídla mohli být opravdu všichni a nikdo z nás, tak nebyl o tento geniální zážitek, ochuzen.
Krátce po příchodu, kdy jsme se všichni usadili a objednali si japonské pivo Kirin,jsme dostali první chod v podání pečených kachních prsíček s citrusovým miso. V okamžiku, kdy si každý z nás dal do pusy první sousto, ozvalo se jen „mmm...“.
Dalším chodem bylo Sashimi moriawase, což byl mix sashimi, mušlí sv. Jakuba, kaviár z letajících ryb a maso ze žlutoocasé ryby.
Následovalo Yakimono, což je v podstatě pečené či grilované jídlo. V tomto případě se jednalo o lososa, který byl ale připravený velice šetrně, čímž byl uprostřed stále syrový a ryba tak neztrácela na čerstvosti a jemnosti. Tento chod doprovázelo Cukemono (nakládaná zelenina).
Po tomto chodu přišla úžasná Tempura mariawase (smažená zelenina a krevety), kterou bezvadně doplňovala Tensuju omáčka.
Jako předposlední chod přišlo opravdové mistrovství ve formě mixu nigiri sushi. Myslím, že zrovna na nigiri poznáte, jak dobře sushi mistr ovládá své „řemeslo“. To vše bylo navíc umocněné, pro mne zlatým hřebem večera, a sice Beeru maguro suke (nigiri s tuňákem naloženém v černém pivu), což je Markova invence, za kterou dostal již zmiňované ocenění. Toto nigiri je totiž sestavené jak z japonských, tak i z českých surovin, a tím se stává neuvěřitelně originální, ale přitom stále velice autentické.
Po tomto chodu ještě následovalo Hoso Maki, kde Marek opět propojil české a japonské ingredience tak, jak by to nikdo v Japonsku zcela určitě nečekal.
Po všech těchto neuvěřitelných chodech, přišla závěrečná tečka v podání polévky Miso shiru, kterou Japonci pijí na závěr, jelikož velice pozitivně podporuje trávení.
Byl bych trochu pokrytecký, kdybych nezmínil, že se během večera i pilo a to tak, jak se na Japonce sluší a patří, formou saké. Naprostá saké bomba bylo Hekushika Goula Sennenju, které bylo velice delikátní a jemné.
Dohromady sečteno, jedná se o neuvěřitelný zážitek, který zažijete jen párkrát za svůj život. Ať holdujete čemukoliv, v Yamato si vyberete úplně vše. Velkou šupou je vařený vepřový buček na japonský způsob, za který Marek Hora sklízí jen samou pochvalu.
A zde je píseň od Penguin Prison - Calling out
